Polská část Vysokých Tater zahrnuje pouhou jednu pětinu celkové rozlohy pohoří, ale alespoň pro mne je svými přírodními krásami rovnocenná části slovenské. Důvodem jsou nejen impozantní výhledy jižním směrem na drsné severní stěny horských velikánů, ale i nejtěžší zajištěná horská cesta v Tatrách - proslulá Orlí stezka (Orla perć). Je vedena po hraně skalního hřebene v úseku mezi sedly Zawrat a Krzyżne přes štíty a vrcholy Mały Kozi Wierch, Zamarła Turnia, Kozie Czuby, Kozi Wierch, Czarne Ściany, Orla Baszta, Granaty a Buczynowe Turnie, místy se od hrany odklání, aby se vyhnula nepřístupným skalním blokům a věžím. Za sto let své existence si Orlí stezka vyžádala přibližně sto obětí.

Čtyři pětiny rozlohy Vysokých Tater leží na Slovensku, proto není divu, že jsem své návštěvy toho krásného pohoří začal právě tady. Během osmi let jsem zde prošel všechny turistické značené chodníky a vystoupil na všechny turisticky dostupné vrcholy a štíty. Dokonce jsem s placeným horským vůdcem stanul i na nejvyšším vrcholu pohoří, na Gerlachovském štítu. Odnesl jsem si odsud pocit, že hory jsou zde nádherné, ale možnosti jejich poznávání jsou buhužel až příliš omezeny přísnými pravidly, která vymezují zásady pro pohyb turistů na území Tatranského národního parku. A tak jsem svou pozornost přenesl k Polským Tatrám.